Knihu Angely Y. Davis Jsou věznice překonané? z roku 2003 jsme vydaliy proto, abychom podnítiliy a podpořiliy abolicionistickou kritiku vězeňství v Česku, kde je toto téma v rámci širší veřejnosti stále ještě v zajetí polistopadových představ, že po propuštění nespravedlivě vězněných, jinými slovy předlistopadových politických vězňů na svobodu, se není třeba vězeňstvím (potažmo justicí a represivním aparátem tzv. „demokratického“ státu) dále podrobněji zabývat. Ze setrvačnosti sice pokračovaly po roce 1989 ojedinělé snahy o lidskoprávně-kritický pohled, např. ze strany Českého helsinského výboru, o zlepšení podmínek vězněných osob, nicméně vězeňství jako téma od té doby prakticky stagnuje. Ve společenské debatě chybí, obecně převládá retributivní názor, tedy že si odsouzení, „kriminálníci“ a „kriminálnice“, zaslouží vězení, a v horších případech i trest smrti, který byl naštěstí po roce 1990 zrušen a ústavou výslovně zakázán. Mezitím se zcela zapomnělo na údajnou nápravnoua reintegrační funkci, kterou má trestní politika státu splňovat (a podle našeho názoru nesplňuje a ani ze své podstaty splňovat nemůže). S výjimkou několika málo hlasů, okrajových, anarchistických, se proti věznicím nevyjadřuje téměř nikdo.