Responsive image
Responsive image
Responsive image
Responsive image
Responsive image

Responsive image
Ve čtvrtek 31.3. u nás proběhne vernisáž nové kolekce sítotisků mladé autorky Juliány Chomové. Pří té příležitosti jsme oprášili rozhovor, který vzniknul před rokem pro blog Czech Illustrators
________________

Juliana Chomová 

Tato slovenská vycházející hvězda ilustrace žijící v Praze nás baví už nějaký ten pátek. Je perfekcionistka, dříč a svou tvorbu posouvá stále zajímavějším směrem. Rozhodně stojí za to ji sledovat. Potkali jsme se ráno v bytě na Malostranském náměstí, kde žije se svým přítelem (Lukášem Parolkem – grafikem a tiskařem), macatou kočkou a risografem. Kromě kreslení umí vařit výbornou kávu. 

Jak vypadá tvůj pracovní den? 
Různě. Stále jinak. V červnu končím studium v Ateliéru ilustrace na UMPRUM, takže momentálně pracuji na diplomce, chodím na přednášky, do práce a občas mám zakázku, pokaždé něco. 

Zakázky máš například jaké? 
Teď jsem dělala obálku, ilustraci a rozhovor pro Egreš, slovenský magazín o lidech a jejich životním stylu, o přírodě, o ilustraci a o jídle. Vychází hlavně z iniciativy Zuzky Mitošinkové, v dubnu už možná bude v prodeji. Taktéž jsem nedávno vytvořila pattern na kšiltovky pro značku Retart. Někdy ilustruji úryvky z knižních novinek v Salonu, kulturní příloze Práva. Větší zakázka byla třeba kniha Šlabikár Päťmestia, do kterého jsem dělala 80 stran komiksu a lettering v hodně krátkém čase. Knížka měla nakonec úspěch a vyhrála ocenění Nejkrásnejší kniha Slovenska roku 2013. Dělat zakázky pro mě zatím není priorita. Momentálně potřebuju dokončit diplomku a pak se budu ráda zabývat i zakázkami. Lukáš potřebuje taky pomoct v KudlaPress, takže tam mám co řešit, je potřeba se zaměřit na dokončení/dovázaní všech publikací, které jsme vydali, distribuovat knížky do obchodů, dodělat obaly grafikám, vizitky, pohledy, tašky, spravovat blogy atd. To je spíš to, co chci prioritně dělat, Kudla má velký potenciál. 


Co potřebuješ k práci? 
Vždy začínám na papíru, ne hned v počítači. Třeba vůbec nedělám vektor. Na začátku je vždycky kresba. Denně dělám ve photoshopu, ale spíš jenom postprodukci nebo předlohy pro sítotisk a riso.

Co se ti nejvíc povedlo? Jakou věc z portfolia máš nejraději? 
První kniha, která se opravdu povedla, byla Divoké plody v roce 2010. Byl to příběh dělaný technikou papercraftu a následně nafocený a zpracovaný jako komiks, text psal Martin Groch. Dnes už knížka není k dohledání, jen v mém archivu. Už bych se s ní dnes moc nechlubila, časem jsem mnohem kritičtější, ale je to určitě jedna z prvních věcí, za kterou se nestydím. Pak mám ráda sešit Alica z roku 2012, který jsem dělala ke konci mého prvního studia na VŠVU. Nebyla nijak scenáristicky propracovaná, ale byla jednoduchá a nadčasová. Jenom kancelářský papír, šablona a černý sprej. To pak byla úplně první kniha, kterou jsme s Lukášem tiskli risographem v nákladu 120 kusů. Byla to paráda, vytiskli jsme ji za jednu noc a vypadala moc dobře. Asi půl roku zpět jsme vytiskli risographem Magnus v roce X91, který jsem vytvořila spolu se scenáristkou Klárou Kolářovou. Je to komiks o osobních problémech lidí, které jsou zdánlivě větší než apokalypsa, která se řítí na město, kde žijí. Magnus je krásně vytištěný, pětibarevný risotisk a sítotisková obálka, určitě patří ke knihám, na které jsem pyšná. Ale stále hledám a vymýšlím něco lepšího, aktuálnějšího v ilustraci a komiksu. Jsem hodně kritická a nejvíc oblíbenou nemám asi žádnou svojí věc, pokaždé mám k něčemu už hotovému výhrady, na druhé straně jsem ráda, že jsem už pár knih vytvořila, posouvá mě to dál, dělat všechno líp.


A kdo je tvůj top ilustrátor? 
To je různé, je jich hodně, ale převážně to jsou aktuální komiksoví autoři. Je to například Patrick KyleSimon HanselmannBamBam CollectiveDominic KestertonHtmlflowersLasse WandschneiderAnne VagtNathalie du Pasquier, Olivier SchrauwenWill Sweeney, Yuichi Yokoyama, ShoboshoboBrecht VandenbrouckeJosephine Ritchel a jiní. Mezi starší komiksové autory, kteří mě ovlivnili a díky kterým jsem vlastně vůbec začala dělat komiks, patří Chris Ware a Charles Burns. Černá díra od Burnse byl první komiks vůbec, který jsem četla, půjčil mi ji Martin Groch a přečetla jsem ji asi za tři hodiny, ten příběh tě hodně vtáhne. Od té doby jsem začala dělat komiksy.

V Čechách a na Slovensku je to pak kdo? 
Například Martin Lacko. Momentálně vytvořil skvělý komiks pro živel, je to dobrý kreslíř. A pak Eva Maceková. Má specifický punkový rukopis, volnou kresbu a temné náměty. Taky oceňuju kresbu Jana Trakala a skvělé stylizace Alžběty Zemanové, Lukáše Paroleka, Davida Krňanského, Pavly Malinové, tvorbu Cap crew a lidí kolem, Jana Horčíka, Martina Grocha, Jakuba a Anežky Hoškové. Stává se, že ilustrátoři tvoří stejným stylem dlouhou dobu, to pak ztrácím zájem. Lidé jsou pohodlní, dělají to, co jim jde nejlíp, a často se jim nechce zkoušet nové věci, přístupy, pustit se do něčeho, v čem si nejsou jistí. Nechci sklouznout do stereotypu a s každým projektem, do kterého se pouštím, vždy aktualizuji svůj projev, jinak by mě to samotnou nudilo. 

Takže nehledáš nějaký svůj jedinečný styl? 
Nehledám, chci být flexibilní a zvládat udělat cokoliv a různými technikami. Ke každé zakázce a úkolu přistupuju jinak, podle námětu, času, který na to mám, a podmínek. Chci začít víc malovat a věnovat se věcem, které jsem dlouho nedělala, třeba risovat nebo dělat opět objekty.

Kde propaguješ svoji práci? 
Hlavně na julianachomova.tumblr.com a pak ještě na facebooku pokaždé avizuji, že je nový update na blogu. Jasně, sociálních sítí je mnoho, nestíhám je všechny obsluhovat, to bych už nic jiného nedělala.

Chtěla bys, aby tě ilustrace živila? 
Určitě by mě to potěšilo. Teď dělám diplomku, chci to pak víc rozjet. Jsem dost vyhraněná, nechci dělat úplně komerční věci. Zatím jsem dělala na zakázkách, u kterých počítali s tím, že to pojmu po svém, takových ale není moc. Dobrou zakázkou se jistě potěším, ale hlavně chci, aby nás živila Kudla. :)

A to se stane kdy? 
Už se to pomalu děje, Lukáš má postupně víc zakázek. Dávám tomu ještě rok, dva, a bude to snad na dobré úrovni. Je toho hodně, nejde to najednou, všechno to vznikalo od nuly.

Kdy jste začali s Kudlou? 
Lukáš s tím začal před víc než dvěma lety s Evou Macekovou. Zanedlouho jsem se k nim přidala. Pak jsem přes léta pracovala hodně v kavárně a za to jsme kupovali nové válce a složili jsme se na nový stroj. Takže u nás můžete tisknout na risografu, na sítu a taky děláme ruční vazbu. Vychází u nás autorské tisky, autorské publikace, katalogy, plakáty, flyery atd.

Kde vás lidé můžou potkat, vidět tisky? 
Prodáváme primárně na knižních festivalech malých a nezávislých nakladatelů. Byli jsme například na Independent Zine Fair ve Vídni, v Bratislavě na BRaKu a na Selfe, v Krakově na festivalu Kioosk, v Táboře na Tabooku a tady v Praze na Knihexu. Dobré festivaly jsou v Lipsku, v Paříži, v Londýně, v Berlíně atd. Určitě v budoucnu vycestujeme i tam. Naše tisky a knížky můžete taky sehnat v obchůdku Page Five, v knihkupectví galerie DOX, v síti ArtMap, v knihkupectví Národní galerie Exlibris v Bratislavě a něco málo se dá zakoupit i v Berlíně v Re:surgo!.

Jak bys chtěla umřít? 
To tam máte takovou otázku?!

Myslíme to tak, co bys po sobě chtěla zanechat. 
No, chtěla bych, aby tady po mně zůstala kopa hodnotných věcí, které si i po mojí smrti budou lidé třeba chtít koupit, zavěsit nebo přečíst. Doufám, že moje jméno bude spojené s dobrými věcmi a další generace se od toho odpíchne. A to je asi celé. Chtěla bych vychovat potomka, který nás bude následovat, naučíme ho kreslit, mít správné hodnoty a třeba jezdit na skejtu.


Juliániny stránky: julianachomova.tumblr.com

Více rozhovorů s českými ilustrátory sledujte na blogu Czech illustrators