Responsive image

"Responsive

Responsive image

"Responsive

"Responsive
GALERIE RUDOLFINUM
(27.1.-­ 10.4.2016)


Ještě dva týdny je v Galerii Rudolfinum k vidění ojedinělá výstava Jiřího Černického, kterou rozhodně doporučujeme, stejně jako propracovaný katalog s texty Davida Koreckého, Edith Jeřábkové, Tomáše Pospiszyla, Jiřího Ptáčka, Michala Kolečka a Marka Pokorného. Černický připravil pro Rudolfinum specifický projekt, vycházející z cyklu víc než padesáti kreseb a čítající stejný počet objektů a instalací, z nichž více než polovina vznikla přímo pro výstavu.

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1998 necháváve svých dílech zaznít pro něj charakteristické environmentální, sociální a para-vědecké náměty, ovšem v tomto případě tematizované v setkávání vysokého a nízkého, očekávaného a překvapivého. Výstava bude expandovat i do venkovních prostor, kde návštěvníka přivítá socha Stalina revitalizovaná jako pec na chleba. Ve vybraných termínech bude probíhat též pečení a ochutnávka výrobků.

Výstava Divoký sny se věnuje vynálezectví nových útvarů. Tyto útvary mohou být objekty, instalace, situace. Jiří Černický pracuje s klasickými médii, ale využívá také formy současného či konceptuálního umění, s jehož pomocí si osvojuje přístupy z dalších oborů jako je věda, lékařství, politika nebo sociální služby. Černický se svým vynálezectvím nesnaží dojít k racionálně vysvětlitelným a společnostížádaným výsledkům, ale chce pouze pomocí postupů zapůjčených v jiných oborech poukázat na problémy okolo nás a navrhnout jiný způsob jejich vidění. Umělec ke své intermediální tvorběříká: [] já vlastně dávám důraz na ideje. Vždycky jsou to nějaký imateriální ideje. Snažím se vycházet ze zaběhaných věcí, který jsou usazený, a já se je pokouším nějak rozvířit, aby z toho vznikla nová forma. Posunout tu ideu dál a z ní pak teprve vzniká volba pro konkrétní médium. A jaký je to médium, je strašně důležitý, ovšem není to prvořadý. Když chci pouštět hrůzu ve městě, tak použiju jinou estetiku, než když chci někoho pobavit.

P
ředstavitel rozptýlené generace je solitérní a výraznou osobností, jež intenzivně formovala českou uměleckou scénu od počátku 90. let. Jeho tvorba se vyznačuje typickou postmoderní rétorikou strategických proměn stylu a nahrazenímrukopisuad hoc (vy)nalezeným jazykem. Jednou z nedílných součástíČernického výrazových prostředků jsou i performance. Jeho první akce mají karnevalový, iniciační a fantazijní charakter, otevírají brány do nových a jiných a sdílených světů”, jsou výrazně divadelní a podpořeny množstvím rekvizit.

Významným momentem Černického uměleckého procesu je mimo jiné sbírání a shromažďování materiálu, který nachází na různých místech od sběrných dvorů až po místa, kde tráví dovolenou, či jednoduše na ulici. S precizností sobě vlastní je Černický následně přetavuje a přeskupuje do neobyčejných útvarů, jež matou svou technickou propracovaností, ale které bychom si jako součást běžného života neuměli představit. Jako příklad takových děl mohou být modely Kioskhouse (2015) nebo Slumhouse (2015), jež jsou zároveň představením dobráckých a tak trochu naivních vizí, jak svět kolem nás vylepšit, zracionalizovat anebo vytrhnout ze zaběhaných kolejí.

Skrze představy projektující se ve vystavených instalacích může Jiří Černický působit také jako šílený vědec, který ale svou touhou po vědění a urputnou snahou o zlepšení světa inteligentně upozorňuje na alarmující otázky dneška, na důležité globální problémy. S jistou dávkou nadsázky tak umělec předkládá komentář k dnešní společnosti například v díle Afrodita (2016), sošce bohyně vytvořené z nepravé drogy, která byla dealery vydávána za pravou a zabavena při policejní razii. V Památníku obětem církevních represí (2016) zase pohlíží na církve jako instituce a jejich aktivity konané ve jménu dobrých idejí. Náboženskou tematiku zpracovává také v projektu Svatý kopeček (2015).

Marek Pokorný v textu do katalogu dodává: „Černického anti-utopické, anti-ironickéa zároveň tedy anti-romantické myšlení je myšlením post-katastrofickým. Vychází z kolapsů různých systémů značení, vyvozování a tvrzení či afirmuje rozpad různých uměleckých jazyků a forem, odkazuje na jejich původní plnost - a vysmívá se jí.”

Katalog je k zakoupení v PageFive

Text a foto: Tisková zpráva galerie Rudolfinum