Responsive image

Responsive image

Responsive image

Na instalaci poněkud neobratně nazvanou Rétorika času v novém pojetí jsem narazila úplnou náhodou. Cestou na výtvarnou dílnu pro děti ve Veletržním paláci jsme procházeli sálem, kde se doslova rozehrává příběh o geniu loci, lidské pospolitosti a síle hudby. Simultánní projekce na devíti velkých plátnech přenáší záznam ze společného hraní osmi hudebních přátel. Nejdřív tě uhrane atmosféra skoro dvě století starého domu, ve kterém dílo vzniklo (každý z hudebníků hraje svůj part v jiné místnosti), pak až znervózňující přítomnost hudebníků v životní velikosti, podivně omamný pocit z této společně sdílené přítomnosti – a nakonec samotný zvuk hudby. Jakoby se najednou čas zastavil na jednom jediném místě, v sále, ze kterého můžeš záhadně nahlédnout do několika místností a několika různých atmosfér a hlavně: můžeš ho prožít společně s nimi.

 

Autorem díla, jehož původní název je The Visitors, je islandský umělec Ragnar Kjartansson. K napsání syté, potemněle melancholické skladby ho inspiroval text jeho bývalé ženy, báseň o lásce a ztrátě. A když Ragnar hovoří o díle, zmiňuje nejen smutný lidský úděl, ale také sílu společenství, komunity. Není to žádný patos, sám Ragnar třeba zpívá a hraje na kytaru ve vaně, klavírista David Thor Jonsson zase usrkává panáka a kouří. Nejsilnější na celé instalaci je, že k tobě promlouvá jaksi samozřejmě, že ta Ragnarova myšlenka pospolitosti se z plátna přenáší do celého sálu a že musíš být jó cynický ignorant, abys to nepocítil. Instalaci vystavovala řada světových galerií; možná záměrným časovým vtípkem je, že ve stejném čase jako v Praze jsou The Visitors vystaveni taky v Muzeu současného umění v Montrealu. Škoda, že u nás je dílo zastrčené v útrobách Veletržáku vzadu za šatnou, nicméně čas na jedinečný zážitek máš až do půlky května.


 
Autorkou recenze je Te

 

Odkazy:

Rétorika času, v novém pojetí ve Veletrřním paláci

The Visitors v Londýně