Rekapitulací tří galerijních výstav jednoho z širokou veřejností nejdiskutovanějších současných českých umělců se prolíná otevřený autobiografický text, z něhož se životní zážitky, inspirace a motivace názorně přelévají do vlastních reprodukcí děl. Knižní obálka-obsílka vizualizuje rámec Týcovy tvorby coby střet s autoritou, nabourávání hranic společensky přijatelného, legality a veřejného prostoru, ale taky jako hru s identitou (skutečné, nebo umělecké jméno a adresa?). Klamání tělem, název první výstavy 3 kg osudu a nelehkost bytí v železech dál rozvádí speciálních dvacet výtisků, které váží přesně tři kila.

Kniha Vystřel vocaď Romana Týce měla být původně běžným výstavním katalogem. Postupně se však ukázalo, nakolik vyrůstají jednotlivé motivy výstav (matka, otec, děda) z vlastní osobní zkušenosti, až začala vznikat výpověď nad rámec běžného doprovodného výstavního textu. Nejde o pouhou prezentaci dosavadní tvorby, ale spíše o ilustraci autorovy tvůrčí inspirace. Kniha Vystřel vocaď přibližuje Týcova východiska, líčí genezi jednotlivých netradičních postupů, ale kromě toho reaguje i na témata s autorem spojená – ať už je to jeho působení ve skupině Ztohoven, nebo umělecké intervence ve veřejném prostoru a z toho vyplývající kontroverze. Všechno podané v dikci fragmentu a meandrovitých odboček se nakonec slévá v ucelenou výpověď o vlastní tvorbě jako o vyrovnávání se s rodinnou historií, jež by byla jen velmi těžko zaznamenatelná současným kunsthistorickým jazykem.