Během 19. století v procesu rozvoje občanské a národní společnosti Češi a Němci stanuli na opačných stranách barikády. Každý národ se snažil o definování a obhájení své vlastní identity. Zatímco Češi získávali stále významnější postavení, bojovali Němci o uchování svých pozic. Architektura je jedním z nejmarkantnějších svědků jejich snah, a zvláště stavby úzce spojené s národní myšlenkou: spolkové německé domy, německá divadla, radnice německých měst, turnerské tělocvičny, luteránské nebo starokatolické kostely. Kniha tedy čtenáře seznámí nejen s tvorbou českoněmeckých architektů, ale také přiblíží charakter architektury měst v někdejší německé jazykové oblasti. Jejím hlavním cílem je hledat odpověď na otázku, jak se architektura českých Němců podílela na formování jejich národního uvědomění, a sice v neklidném období od revoluce roku 1848 – nazývané Jarem národů – až do otevření Jubilejní zemské výstavy roku 1891, na které se již prezentoval pouze jeden ze zemských národů: Češi. Zatímco v padesátých letech 19. století ještě nebylo důležité, zda projekt českého národního divadla vytvoří architekt německé národnosti, koncem století tu proti sobě stojí dva znesvářené tábory. Nakolik však byla česká a německá architektura skutečně vzájemně cizí? Publikace vychází v česko-německé jazykové mutaci. Grafické řešení Toman Graphic Design.