Jiří Petričák při své tvorbě primárně vychází z formálních experimentů. Je fascinovaný procesem a nahodilými externalitami, které výsledek tohoto procesu ovlivňují. Tiskové chyby se tak stávají impulsem pro vznik nového artefaktu, který prochází několikanásobným transformačním procesem, než se uzavře do autorem přisouzené finální podoby.

Koláže, které vznikají z pozůstatků různých grafických experimentů, jakým je například hydrotisk, znova přeskenovává a poté tiskne, čímž se celé spektrum formálních postupů a technik vrství do jedné výsledné grafiky. Opakovatelnost, postprodukce, recyklace, reprodukce, rituál, kompulzivní vrstvení a poté opuštění. Uzavřením jednoho procesu se uzavírá jeden den nebo životní perioda, jde tedy také o jakousi psychologickou očistu, zpracování mentálních usazenin, které jsou filtrovány skrze tvorbu.

Grafické práce Jiřího Petričáka jsou ovlivněné gestalt psychologii. Volenými tvary, jejich ostrostí nebo naopak rozechvělostí, uhlem a složením kompozice, testuje emoce, které jejich percepce vzbuzuje u recipienta ale také to, co vypovídají o jeho vlastním podvědomí.