Výstavy v PageFive představují tvorbu známých i začínajících umělců. Charakterem komorní, obsahem výjimečné. Vítejte.
Lucie Hošková
Zlatý kolovrat
vernisáž: 20. 3. od 18 hodin
Zlatý kolovrat …, kdo jiný než K. J. Erben a jeho Kytice, plná krutých obrazů … Zlatý kolovrat jako jedna z těch balad, kde tělesné údy hrají důležitou roli - explicitní vražda vyvolené dcery, usekání údů, vyloupnutí očí… Ale konec šťastný! Ač plný údů… Lucie Hošková, studentka AVU, v ateliéru Alice Nikitinové, o své tvorbě říká:" … zabývám se tématem smrti, rozkladu a konfliktu mezi duší a fyzickým tělem. Zajímá mě, jak vyjádřit jeho tělesnou křehkost a animalitu zároveň. Pro znázornění tíhy těla používám vrstvení látek, které stavím do opozice k čistým nebo méně vrstveným plochám symbolizujícím metafyzično. Dalším motivem je porod, jako počátek zániku. Moment, kdy duše (či cokoliv jiného, co předchází náš hmotný stav) přijímá svou tělesnou schránku, kterou vetšinou znázorňuji pomocí špíny a imitace skvrn po tělních tekutin, jakožto nejryzejší projev těla a života ve hmotě jako něco nechtěného. Výjevy sexuálního charakteru jsou často spjaty s marnivosti užívání slastí, s momentem velkého prázdna, které přichází po každém dosažení této slasti a pohrdáním dnešní přesexualizovanou společností. Plátna ručně sešívám, což mi pomáhá vytvářet vztahy mezi výjevy a významovými vrstvami. Některá plátna nechávám několik měsíců rozkládat v zemi. Rozložená plátna pak zažehlím a konzervuji rybím klihem."
Sešívané obrazy jsou napínavé, hluboké, trojrozměrné a zároveň křehké.
Hana Barabášová
Hráči
vernisáž: 13. 12. od 18 hodin / výstava: 14. 12. 2023 – 14. 1. 2024
„Hra je klíčovou součástí našeho života. Pravidla bývají většinou určována samotnými hráči a jejich porušením může být hráč vyloučen. Někdy však vstupujeme do hry, která již svá pravidla má. Důsledky prohry mohou být devastující.”
Hana Barabášová je studentkou malby na AVU. Volně pohybuje od abstraktní tvorby ke konkrétní figuře. Mladá malířka vypráví o radosti a bolesti pomocí personifikovaných figur vlků. V PageFive vystaví nové obrazy.
„Ve své práci se zabývám vlastními, emočně nabitými vzpomínkami, které vyprávím pomocí personifikovaných figur vlků. Důležitá jsou pro mě témata radosti a bolesti. Protichůdné emoce ve svých dílech s oblibou zaměňuji a propojuji. Tyto pak splývají ve výslednou ambivalenci. Postava vlka mi dovoluje se odosobnit a vnímat vše z jiné perspektivy. První obraz s vlky vznikl na začátku tohoto roku, kdy nebylo z různých důvodů možné pracovat ve škole, a tak moje práce začala v prostoru domova. Změna místa s sebou nesla i změnu procesu. Expresivitu, která se u mne projevovala v ateliéru, vystřídala lehká příprava v podobě skici. Tato skica vznikala přímo na našepsované plátno nebo ve skicáku. Můj přístup byl ovlivněn také tím, že jsem nemela moznost využít prostor, který by snesl míru mé expresivity. Od skici jsem nakonec došla k více konkrétním a detailním postavám oproti dřívější abstraktnější formě. K takto figurativnímu vyjádření mě koneckonců vedla i výstava maleb Simona Sýkory v galerii GASK. S návratem do ateliéru jsem se rozhodla pokračovat nove vzniknuvším způsobem, akorát na větší formát. Společně s malbou jsem díky figurativnímu potenciálu začala paralelně vytvářet i keramické sošky vlků, díky kterým se podnítila nálada lehkosti a hravosti, kterou své obrazy zatěžuji. Keramika mi zároveň pomohla si od malby odpočinout. Lehce figurativní objekty jsem vytvářela již v minulém semestru v podobě slepic ze svářených konstrukci a betonu. Sošky vlků jsou jejich volným pokračováním. Při malbě používám převážně olejové barvy, které na plátno nanáším v různě silných vrstvách. Pro dynamičnost prokládám nyní nanášení barev násilným rytím hřebíkem. Melancholické nálady jsou bořeny živými a pestrými barvami, které volím cistě intuitivně. Barvy míchám ve Iněném oleji, do kterého se mi snáze vstupuje, a který lépe stéká po obraze a vytváří tak dojem kontinuity s prostorem. Rozpor a ambivalence se projevuji i v technice používání barev. Navenek mohou obrazy s vlky působit poměrně ilustrativně, ale není to záměr, jako spis důsledek zvoleného způsobu malby. Nadále chci tvořit s ohledem na niterné prožívání, avšak nejsem s to říct, jak budou obrazy působit na mě, natož pak na diváka.”
Karina Golisová
Last but not Least.
vernisáž: 1. 11. od 18 hodin / výstava: 2. 11. – 12. 12. 2023
Last but not the Least.
I don't remember my last one.
I don't remember many of my last things. What were the last words I said to my father before he died? I don't remember the last time my grandmother recognized me. When I was walking around the city yesterday, I passed by a bar where my friends and I used to go every day. When was the last time we went there? And you?
Photography and text / Fotografie a text: Karina Golisová
Curator / Kurátorka: Lucie Černá
Výstava fotografií čerstvé absolventky FAMU Kariny Golisové je pro autorku zamyšlením nad tím, jak prožívá „věci poslední“. Situace, které se neopakují, jsou pro ni východiskem k uvažování o tom, kdy se z přítomného stává minulé, kdy se objevuje vzpomínka, kdy se rodí s ní spjatá nostalgie. Pro výstavu Last but not Least. připravila speciálně tři fotografie, které souvisejí s ukončením jejího studia a zároveň předznamenávají novou cestu – My last photo.
Karina Golisová (*1997) se věnuje zejména dokumentární fotografii, vydává ziny a organizuje výstavy. Svou tvorbu prezentovala v Bělehradě, Budapešti, Tel Avivu, Záhřebu a v Paříži. V roku 2020 se umístila na prvním místě v kategorii dokumentární fotografie na Slovak Press Photo a získala ocenění Mladý talent roku za sérii fotografií Utopia o stejnojmenné komunitě. V roce 2023 se se svou sérií fotografií o bratislavských squatterech umístila na prvním místě na festivale Rovinj Photo Days. Jejím klíčovým zájmem je zachycování různých forem lidských společenstev a komunit. Bakalářský titul získala na Katedře fotografie a nových médií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. V průběhu studia na VŠVU strávila semestr na Lahti University of Applied Sciences na Katedře dokumentární fotografie. V současnosti je čerstvou absolventkou magisterského studia na FAMU a nadále tvoří a žije v Praze.
K výstavě speciálně vychází i autorský zin.
PageFive Year(s) Ten!
Přijďte s námi oslavit DESÁTÉ NAROZENINY PAGE FIVE!
vernisáž, tisky, knižní speciál, polaroid, rolety, slevy, dj´s, bar, přátelé, psi
vernisáž: 17. 10. od 18 hodin / výstava: 18.–30.10. 2023
vystavují: Martin Czeller, Juliána Chomová, Barbora Idesová, Jakub Kois, Ilya Kreines, Martin Lacko, Eva Maceková, Max Aaron Mootz, Pamela, Lukáš Parolek, pinkpill, Jan Šrámek
rolety: CAP
V roce 2013 založili Štěpán Soukup a František Kast knihkupectví a nakladatelství, které v Praze chybělo. Ukázalo se, že uměnímilovná veřejnost postrádá knihy, časopisy a ziny, které vytvářejí sami autoři a produkují malá nezávislá nakladatelství (ať už v Čechách, či v zahraničí). Stejně tak chyběly grafiky, tisky a jiné autorské tiskoviny či předměty, které existují jen v omezeném počtu kusů a vytvářejí je nejen studenti uměleckých škol, ale i zavedení autoři. Záměrem bylo a je nabízet zahraniční publikace a periodika, která nejsou v ČR k sehnání a výběr best of českých titulů. Zároveň vznikl festival ilustrace LUSTR, který spoluzaložila Nadia Sheshukova. Ukázalo se, že PageFive situované na pražské Letné, udává styl, je místem setkávání komunity, která vyhledává nejen neotřelé přístupy v grafické úpravě knih, ale shání se i po knihách, jejichž autoři svým odvážným myšlením předběhli dobu a zajímavé knihy je i schopno samo vydat.
10 let strávených v obležení výjimečných knih, tisků, desítek výstav, doprovodných programů. 10 let na jednom místě je úspěch!
Eva Maceková
Divočina
8. 9. – 13. 10.
Výstava Evy Macekové v PageFive nabízí prostřednictvím tří obrazů s bohatou pastózní texturou průhled do mýtické zahrady, kde se lidská těla prolínají s těly rostlin a zvířat, a ukazují tak nekonečnou symbiózu života jako takového. Mytologický základ vyprávění o koloběhu života a smrti, přítomný ve většině kultur, je zachycen ve světelné a barevné hře rozměrného plátna s názvem Divočina. Organicky propojené magické bytosti, které připomínají člověka, zvíře i rostlinu, doplňují dvě plátna menších rozměrů. Upřené oči Divoké orchideje i nenápadný důraz Zahradníka zdánlivě působí jako portréty lidí, dokud v nich nerozeznáte tváře rostlin. Komorní, ale působivý celek, jako by otevíral dveře tam, kde je skutečnost možností, nikoli daností.
Eva Maceková (1984, Martin, Slovensko) je absolventkou Ateliéru ilustrace
a grafiky na VŠUP v Praze. Její umělecká praxe zahrnuje různé techniky, včetně malby, ilustrace, grafiky a ruční výroby textilu. Osobitý styl umělkyně se vyznačuje silnou kresbou a živým používáním barev. Svá díla vystavovala
v DOXu, City Surfer Office, Galerii Villa Pellé, Etc., Trafo Gallery a v pařížské Halle Saint Pierre. V roce 2018 byla nominována na cenu Czech Grand Design
v kategorii Ilustrátor roku a v roce 2022 získala ve stejné kategorii 3. místo.
Divočina, 190 x 150, 2023
Divoká orchidej, 30 x 40, 2022
Zahradník, 25 x 20, 2022
