Jak se Homo sapiens proměnil za posledních 40 000 let, biologie donedávna opomíjela. Zamrzla snad naše biologická evoluce, zatímco došlo k explozi lidských kultur, jazyků a spirituality? Je růže stroj či dokonce krystal, anebo se vztahuje ke světu? Biolog Anton Markoš zve ke čtivému zamyšlení nad tím, jak my, všechny živé bytosti, rozumíme světu. Jde o první český příspěvek k rozvíjející se biosémiotice.
Od nepaměti mají myslitelé problémy s tím, že po tělní stránce jsme živočichové – a přesto se od ostatních zvířat lišíme. Nepůjdeme do strhujících dějin této problematiky, konstatujme jen, že věda o živém – biologie – se postupně etablovala jako přírodověda, zatímco to, co se do přírodovědy nevejde, jsou „nauky o člověku“ – nauky humanitní. Není třeba zdůrazňovat mrzutosti plynoucí z tohoto dělení: medicína například chce být vědou či služkou vědy, a přitom se do ní neustále vlamují nevědecké disciplíny typu psychologie či psychosomatiky, nebo dokonce historie. Věda sama je ahistorická, avšak biologie si na problémy zadělala už s Darwinem, který do ní historii vpustil v podobě své verze evoluční teorie. Bez evoluční teorie to nejde, a tak bývá „řešením“ předpokládat, že pro období, o kterém pojednáváme, evoluce zamrzla a není nutno ji nadále brát v úvahu. Porůznu pak nacházíme věty, jako je tato: „Biologicky se od svých předků moc nelišíme. Některé přednosti z doby kamenné se však v informačním věku staly slabinami…“ (Nate Silver, Signál a šum, 2014, s. 17) Anebo: Lidský druh je starý několik set tisíc let, a je tedy téměř jistě evolučně zamrzlý (obecně sdílený názor). Podobné výroky odrážejí přesvědčení, že biologická evoluce člověka už skončila někdy před více než 100 tisíci lety. Co jsme dělali od té doby, biologii nesmí zajímat, to je doména archeologů a historiků, a přitom to, co se v této době zrodilo, jsou ty nejúžasnější evoluční novinky, kterými jsme se odlišili možná od všech ostatních hominidů. V důsledku takových dělení pak planou neustálé spory kolem biologických a nebiologických vysvětlení čistě lidských projevů, jakými jsou jazyk, myšlení, chování apod.