Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu
UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie
a dějin umění. Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných,
oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek
národní a státní reprezentace,
nýbrž stejně tak jako na aktivní
složku, která spoluutváří
společenskou a politickou sféru.
Současná Česká republika je
malý stát s deseti miliony
obyvatel, zřetelně geograficky
vymezený ‒ zejména ve své
západní části ‒ prostorem české
kotliny obklopené hraničními
pohořími. Zdá se, že i politicky je
dnes jasně ukotvenou součástí
střední Evropy. Novodobá
historie tohoto území je však
velmi spletitá. Česká politika se
za posledních 150 let utvářela
v prostředí rozmanitých státních
útvarů. Prošla tak mnoha
zásadními zvraty, které měnily
její prostorový rámec i státní zřízení. Po celé dlouhé 19. století až do roku 1918 byly
české země součástí rakouského císařství, později rakousko-uherské monarchie. Po
skončení první světové války pak daly spolu se Slovenskem a územím Podkarpatské
Rusi na dnešní Ukrajině vznik samostatnému Československu, tzv. první republice.
Během druhé světové války se z ní stalo torzo protektorátu Čechy a Morava, fakticky
anektovaného německou třetí říší. Po roce 1945 byla obnovena Československá
republika, která se po komunistickém puči roku 1948 na dlouhá desetiletí uzavřela do
tzv. východního bloku zemí dirigovaných Sovětským svazem. Rok 1968 byl
vyvrcholením krátkého ideologického uvolnění, ukončeného násilnou invazí
sovětských vojsk. Zároveň definitivně zrušil ideu tzv. československého národa a
změnil státní zřízení na federaci České a Slovenské socialistické republiky. Po
sametové revoluci roku 1989 se navrátily demokratické poměry. Následně se však
v roce 1993 stát rozpadl na dvě samostatné republiky, Českou a Slovenskou, které
se v roce 2004 opět integrovaly do většího celku, Evropské unie. Kontinuita dějin
české politiky v 19.–21. století se tak rozpadá na několik relativně samostatných
období, z nichž jsou zde vybrány čtyři hlavní, s nejdelším trváním. Těmi byl frázován i
celý výzkumný projekt, který se snažil sledovat roli, jakou ve vztahu k politické sféře
hraje architektura. Pokoušel se ve všech obdobích zkoumat, jak architektura,
urbanismus a obecně vystavěné prostředí vyjadřovaly pokaždé jiné nastavení
dobové politiky. Každou ze čtyř sekcí zastřešuje úvodní motto – emblematický
dobový citát ‒ představující hlavní politickou ideu daného období. Dlouhé 19. století
je především érou emancipace českého národa („Síla a budoucnost jest národu

národnost“), meziválečná epocha dobou budování samostatného státu („Duch, který
pracuje“), léta 1945–1989 pak věkem ideálů a vizí lepších zítřků („Budoucnost je
skryta v přítomnosti“) a konečně období po roce 1989 časem obnovy demokracie
(„Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí“). Kniha vychází v česko-anglické verzi
za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného
výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).