Budovy bankovních domů a spořitelen zastupují v téměř každém českém městě architektonickou
vrstvu, která dnes zpřítomňuje chaotické a hořko-sladkými emocemi prodchnuté období
transformace společnosti po pádu totalitního režimu a budování nového demokratického státu v
režii Václava Havla a Václava Klause. Největší z nich, které vznikly s rozpadem Státní banky
československé, ovšem svými většinovými podíly zůstaly strategicky ve vlastnictví státu, sehrály
klíčovou roli v procesu privatizace a staly se tak symbolickými monumenty etapy později
označované jako tzv. bankovní socialismus.

Kniha přináší příběhy 23 vybraných bankovních domů, které odrážejí specifický regionální kolorit a
osobní přístup jejich architektů. Poodhaluje, jaké významy utvářejí jejich křehkou postmoderní
identitu, která byla obecně spojována s příslibem nového životního stylu charakteristického pro
západní společnost formující se od konce sedmdesátých let 20. století. Jednotlivé eseje o
bankovních domech vznikaly převážně na bázi osobních rozhovorů s architekty a jsou doprovázeny
bohatou architektonickou dokumentací, především velkým množstvím dobových fotografií,
dokládajících původní reprezentativní podobu těchto staveb, která je dnes již většinou nenávratně
ztracena pod nánosy rekonstrukcí.

Dobový kontext v knize dotvářejí umělecky pojaté vizuální koláže. Ty jsou sestavené ze
zahraničních katalogů prezentujících kancelářské interiérové produkty a rovněž z reklam, které se
tehdy objevovaly v západních architektonických časopisech a měly vliv na utváření představ
zdejších architektů o podobě firemní image. Kniha tak nastavuje některé paralely mezi budováním
reprezentativní identity velkých polostátních bankovních institucí a identity nového demokratického
státu a obecně tak rekonstruuje scénografii společensko-politické transformace, jejích ideálů a jejích
mýtů.