Katrine Marçal nespílá pouze ekonomice, která ženy znevýhodňuje a ignoruje, ale zároveň brojí proti pojetí ekonomie, jež nám tento model představuje jako jediný možný a přirozený. Marçal operuje s jednoduchým předpokladem, že péče je práce. Často však práce neohodnocená, která se podle ekonomie nepodílí na tvorbě bohatství, přestože její hodnota tvoří podle kanadského statistického úřadu asi třetinu HDP země. Jak výkonná by ale byla ekonomika, kdyby její pracovní sílu nikdo nenaučil chodit na toaletu?

Katrine Marçal doesn't just criticize the economy that disadvantages and ignores women; she also challenges the concept of economics that presents this model as the only possible and natural one. Marçal operates on the simple assumption that care is work. Often, however, it's unpaid work that, according to economics, doesn't contribute to wealth creation, even though, according to the Canadian statistical office, its value makes up about one-third of the country's GDP. But how productive would the economy be if nobody taught its workforce to use the toilet?