Socha Dívka s holubicí z roku 1958 se stala výchozím bodem pro umístění sedmi světelných plastik do nerovného terénu bezejmenného parčíku na Klárově. Dohromady tvoří jedinečný socio-urbanistický celek, jenž vychází ze stávajících, zbouraných či utopických staveb.

Samotná proměna domů na sochy–umělecká díla, která Kintera zmenšuje, osvětluje či zčásti bourá, otevírá zcela nový rámec vnímání architektury. Zvolený koncept podporují i texty teoretika architektury Rostislava Koryčánka, rozhovor kurátorky Christelle Havranek s Krištofem Kinterou, dále unikátní záběry z procesu budování soch i bohatý archivní materiál.