Když se řekne feminismus, vybaví se nám známé obrazy: pochodující sufražetky, pálení podprsenek, duhové vlajky. Boj za genderovou emancipaci má však pestřejší a mnohdy delší dějiny než ty, které si vypráví západní společnost. Snad na všech místech světa se ženy pokoušely vymanit se z údělu, který jim předepisovala tradice, společenská konvence nebo politika. Ale ať už šlo o možnost veřejně se projevovat, právo na nakládání se svým tělem nebo občanská práva, podoba těchto bojů se lišila kulturu od kultury, třídu od třídy. Ani zdaleka nepřipomínala a nepřipomíná jednolitý proud feminismu, jak si ho na Západě představujeme dnes. 

When we say feminism, familiar images come to mind: marching suffragettes, bra-burning, rainbow flags. The struggle for gender emancipation, however, has a more colourful and often longer history than the ones told by Western society. Perhaps in every part of the world, women have tried to break free from the fate prescribed by tradition, social convention or politics. But whether it was the ability to express themselves publicly, the right to dispose of their bodies, or civil rights, the shape of these struggles varied from culture to culture, class to class. It did not and does not resemble the unitary stream of feminism we imagine in the West today.