Slovem "dacha" se označují stavby od velkých císařských vil až po malé kůlny. Tento zvyk, původně udělovaný carem jako odměna dvořanům, pokračoval i po revoluci, kdy sovětská družstva stavěla dači pro své členy. Údajně ve prospěch dělníků, ve skutečnosti však byly určeny pro ty, kterým stát projevoval přízeň, včetně slavných spisovatelů, architektů a umělců - od Pasternaka po Prokofjeva. Pád Sovětského svazu urychlil jejich využívání, protože ekonomická nejistota nutila obyvatele měst k soběstačnosti. Tradice dač přežila revoluci, válku i pád komunismu a stala se tak nedílnou součástí života.

S úvodní esejí, ilustrovanou archivními snímky Anny Benn.

The word ‘dacha’ has been used to describe constructions ranging from grand imperial villas to small sheds. Originally bestowed by the Tsar to reward courtiers, this custom continued following the revolution, with Soviet cooperatives building dachas for their members. Supposedly for the benefit of labourers, in reality they were destined for those favoured by the State, including famous writers, architects and artists – from Pasternak to Prokofiev. The fall of the Soviet Union accelerated their use, as economic uncertainty forced city dwellers towards self-sufficiency. The dacha tradition has survived Revolution, war and the collapse of Communism, becoming an integral part of life in the process.

With an introductory essay, illustrated with archive images by Anna Benn.