Hluboce erudovaný a přitom čtivý text, jehož sarkastický účinek podtrhuje podíl dvou příslušnic mladé generace, ilustrátorky Anežky Hájkové (nar. 1997) a autorky grafické úpravy Josefiny Karlíkové (nar. 1995), demaskuje rozmanité formy ostrakizace a účelového zneužívání seniorů a upozorňuje přitom na alarmující míru obecné lhostejnosti, která tyto jevy umožňuje. Tváří v tvář příznakům postupující dehumanizace Janata nepropadá zatrpklému karatelství ani bolestínskému sentimentu, ale střízlivě a leckdy vyloženě zábavně zvažuje možnosti a šance, které i za těchto podmínek člověku nabízí jeho životní finále, jež dříve či později čeká každého z nás.

The deeply erudite yet readable text, whose sarcastic effect is underscored by the contribution of two members of the younger generation, illustrator Anežka Hájková (born 1997) and graphic designer Josefina Karlíková (born 1995), exposes the various forms of ostracization and purposeful abuse of the elderly, while drawing attention to the alarming degree of general indifference that enables these phenomena. In the face of the symptoms of advancing dehumanization, Janata does not succumb to bitter scolding or pained sentimentality, but soberly and sometimes downright amusingly considers the possibilities and chances that even under these conditions offer a person his or her life's finale, which sooner or later awaits each of us.