Les je pradávný složitý organismus, který má svá pravidla, svá nedostupná místa, svůj vlastní dech. Všechno tu souvisí se vším, jedno bez druhého nemůže žít. Je to tajemný svět, někde v hloubce dýchá svým rytmem a žije svým vlastním životem. Dnešní lidé lesy především drancují a plení, a často pak nemohou zabránit různým kalamitám a katastrofám. Starat se dobře o les, tak aby mohl čelit nepředvídaným nástrahám, ale znamená skutečně ho poznat, naslouchat mu, jeho tichu, jeho stínům, jeho prastarým písním vody, větru, kořenění a růstu. Znamená to dívat a pozorovat a také trpělivě pracovat. Tak jako to dělá malý Zbyšek v tomto strhujícím příběhu Terezy Říčanové...

The forest is an ancient complex organism that has its own rules, its own inaccessible places, its own breath. Everything here is related to everything, one cannot live without the other. It is a mysterious world, somewhere in the depths it breathes with its own rhythm and lives its own life. Today's people primarily plunder and plunder the forests, and often cannot prevent various calamities and disasters. But to take good care of the forest, so that it can face unforeseen pitfalls, is to really know it, to listen to it, its silence, its shadows, its ancient songs of water, wind, spices and growth. It means watching and observing and also working patiently. Just like little Zbyšek does in this captivating story of Tereza Říčanová...