Sensing Earth states that our environmental issues are in the first place a matter of culture and aesthetics. Technology and science are not enough to solve these problems.

Our globe is facing an escalation of ecological problems, with no quick solutions in sight. We seem to be caught in a spiral of health issues, burnout, sensory overload, depression, and somatic deprivation. Artists faced with these crises are looking for ways to articulate the ongoing emergencies and explore possible ways out. However, the arts and culture are caught in a double bind. Artists and cultural initiatives need circulation to let ideas intersect and create meaningful connections. However, this globalized system also contributes to the planet’s ecological decline: by countless journeys from one biennale, international residency, touring exhibition and networking event to the next. After the Covid-19 pandemic ‘business as usual’ seems to prevail.

Sensing Earth uvádí, že naše environmentální problémy jsou v první řadě záležitostí kultury a estetiky. Technologie a věda k vyřešení těchto problémů nestačí.
Naše zeměkoule čelí eskalaci ekologických problémů a žádná rychlá řešení nejsou v dohledu. Zdá se, že jsme chyceni ve spirále zdravotních problémů, syndromu vyhoření, smyslového přetížení, deprese a somatické deprivace. Umělci, kteří čelí těmto krizím, hledají způsoby, jak vyjádřit probíhající mimořádné události a zkoumat možná východiska. Umění a kultura jsou však chyceny dvojím způsobem. Umělci a kulturní iniciativy potřebují cirkulaci, aby se myšlenky mohly protínat a vytvářet smysluplná spojení. Tento globalizovaný systém však také přispívá k ekologickému úpadku planety: nesčetnými cestami z jednoho bienále, mezinárodní rezidence, putovní výstavy a networkingové akce na další. Zdá se, že po pandemii Covid-19 převládá „byznys jako obvykle“.