Today’s networked society offers us many wondrous possibilities of information, communication, mobility, and flexibility. It also has a latent side effect: it makes the world ‘flat’. Time-honoured hierarchies, traditions, elites and canons are subject to eroding movements. In such a flattened, ‘horizontal’ world, art institutions are finding it hard to survive. After all, institutions traditionally represent ‘verticality’: historic profundity, tradition, values, dignity, and certainty.
Dnešní propojená společnost nám nabízí mnoho úžasných možností informací, komunikace, mobility a flexibility. Má to také latentní vedlejší účinek: dělá svět „plochým“. Zažité hierarchie, tradice, elity a kánony podléhají erodujícím pohybům. V takto zploštělém, „horizontálním“ světě je pro umělecké instituce těžké přežít. Instituce totiž tradičně reprezentují „vertikalitu“: historickou hloubku, tradici, hodnoty, důstojnost a jistotu.
více informací ...s DPH
In Institutional Attitudes the future identity of art institutes is explored. Will they be able to create profundity and height again? Is this desirable? And if so, what would these new vertical ways look like? Or is it better to develop horizontal strategies in order to react more to this flat world in a better way? ‘When flatness rules, we all feel the need to stand up to get some air. It is exactly this breathing space that Institutional Attitudes hopes to create.’
V Institutional Attitudes je zkoumána budoucí identita uměleckých institutů. Budou schopni znovu vytvořit hloubku a výšku? Je to žádoucí? A pokud ano, jak by tyto nové vertikální způsoby vypadaly? Nebo je lepší vyvinout horizontální strategie, abychom lépe reagovali na tento plochý svět? „Když vládne plochost, všichni cítíme potřebu vstát, abychom se nadechli. Je to přesně tento dýchací prostor, který Institutional Attitudes doufá vytvořit.‘