Eseje Audre Lorde nabízejí odpovědi na otázky a problémy rozdělené společnosti a roztříštěné levice, které jsou aktuální i ve východní Evropě. Lorde o nich uvažuje z pozice absolutní outsiderky, jejíž práva byla v americké společnosti osmdesátých letech utlačována hned na několika úrovních: jako Afroameričanky, jako ženy, jako lesby, jako matky, jako chronicky nemocné ženy. Tyto životní zkušenosti utvářely příkop nepochopení mezi ní a většinovou, ale i liberálně či levicově orientovanou společností, která byla převážně bělošská či dominovaná muži, mladá či zdravá. Její knihu můžeme číst jako návrh, jak zacházet s odlišností, jak být empatičtí vůči odlišné životní zkušenosti, jak se nenechat převálcovat kulturními válkami a jak budovat koalice proti skutečnému nepříteli – systému ekonomické a sociální nerovnosti. Kniha rovněž nepřímo formuluje úlohu intelektuálky jako někoho, kdo emocionálním a přístupným jazykem dokáže pojmenovávat společenská traumata, tělesné prožívání útlaku a neporozumění. Emocionální a tělesný jazyk poezie, prózy či umění se čtenářům nabízí jako nástroj k překonávání bariér způsobených společenskými nerovnostmi. Sister Outsider je referenční bod pro ty, kdo chtějí budovat mosty pro vzájemné naslouchání, pochopení a spolupráci napříč rozdělenou společností, například mezi vzdělanými elitami a intelektuály a těmi, kdo jsou z různých důvodů marginalizovaní.

Audre Lorde byla americká spisovatelka, feministka, knihovnice a aktivistka v boji za občanská práva. Sama sebe označovala za „černošku, lesbu, matku, bojovnici, básnířku“, která „zasvětila svůj život i tvůrčí talent konfrontaci a řešení nespravedlnosti rasismu, sexismu, třídního přístupu a homofobie“. Dětství prožila v newyorské čtvrti Harlem, později získala magisterský titul v oboru knihovnictví na Kolumbijské univerzitě. V roce 1977 se Lorde stala redaktorkou poezie v lesbickém časopise Chrysalis: A Magazine of Women’s Culture. V roce 1978 jí byla diagnostikována rakovina prsu, svůj boj s tímto onemocněním popsala knize The Cancer Journals (1980). V roce 1979 vystoupila jako řečnice na prvním Národním pochodu za práva leseb a gayů ve Washingtonu. Společně se spisovatelkou Barbarou Smith založila nakladatelství Kitchen Table: Women of Color Press, aby propagovaly tvorbu černošských feministek. Spoluzaložila organizaci Sisters in Support of Sisters in South Africa (SISA), aby tak upozornila na situaci černošských žen v období apartheidu. V roce 1984 přijala nabídku působit jako hostující profesorka na Institutu severoamerických studií Johna F. Kennedyho na Svobodné univerzitě Berlín a v Německu zůstala jako americká emigrantka až do roku 1992 a věnovala se aktivistické práci s afro-německým obyvatelstvem. V roce 1991 obdržela Cenu Walta Whitmana za zásluhy.