Pokud o Češích a Češkách ve vztahu k bydlení něco obecně platí, pak je to jejich touha bydlet ve vlastním. V podílu lidí, kteří kupují nemovitost za účelem bydlení, patříme k evropské špičce. To způsobuje jeden zajímavý paradox, na který upozorňuje architekt a urbanista Peter Bednár ve velkém článku o prázdných bytech v naší rubrice Fokus. Přestože neustále diskutujeme o tom, jak ceny bydlení snížit, většinová populace na tom zájem vlastně nemá, protože nižší hodnota nemovitostí automaticky znehodnocuje také jejich majetek. Takže se občas hledají cesty, které ke kýženému cíli úplně nevedou.
A protože si stále menší počet obyvatel a obyvatelek Česka může dnes dovolit byt či dům koupit, začínáme pozorovat vzrůstající zájem o nájemní bydlení. Tím tak doháníme mnohé západoevropské metropole, kde je podíl nájemního bydlení mnohem vyšší než u nás. To je důvod, proč v poslední době narážíme na více a více developerských rezidenčních projektů, ve kterých nové byty nejsou určeny k prodeji, ale právě k dlouhodobějšímu pronájmu. Na tento fenomén si ve druhém velkém článku tohoto čísla posvítily socioložky Hana Janská a Lucie Klicperová ze spolku Socionaut.
Typologie bydlení je v architektuře zásadní disciplína, proto jsme se v tomto čísle rozhodli ukázat její možnosti na základě rozmanitého výběru staveb, které mají jeden společný jmenovatel – nejde o individuální vily, ale bytové domy s větším dopadem na podobu našich měst a života v nich. A to od úchvatných funkcionalistických činžáků v Praze po nedávné realizace sociálního bydlení v Berlíně.